Tupesy

Obec Tupesy (nadmořská výška 216 m) se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka, který pramení v chřibských lesích. V obci žije 1128 obyvatel. V těsné blízkosti se nachází další zajímavé turistické cíle – hrad Buchlov, zámek Buchlovice, archeoskanzen v Modré, významné poutní místo Velehrad a malebné pohoří Chřiby – protkané sítí turistických tras a cyklostezek.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220 a je spojena s listinou Olomouckého biskupa, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.

V dávné minulosti se obec dělila na dvě části – část „dědinu“ a „výpustu“, které jsou zřejmě nejstarší. V části obce „dědina“ se nacházely nejbohatší usedlosti, kaple, škola, obecní úřad a náves. V části Výpusta bydleli domkaři, řemeslníci, ale především hrnčíři, kteří pracovali s otevřeným ohněm, neboť poloha domků v tomto severovýchodním svahu ovlivňovala tah ohně i kouře. Dodnes živá tradice hrnčiny a keramiky pramení z již nejstarších dob existence obce (archeologické nálezy z 10. století) a je prezentována v Muzeu keramiky. Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.

V minulosti byly Tupesy typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a v podobě císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. Neodmyslitelnou tradicí Velikonoc je vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, zvyk chození s Jidášem a „šlahačka“.

K významným událostem celého regionu patří každoroční výstavy vín. Degustuje se a vystavuje více jak tři sta druhů vín z místní vinařské oblasti, jižní Moravy i zahraničních produkcí. Košty vín se uskutečňují od roku 1990. Významnou se stala také nově vzniklá tradice pěvecké soutěže dětských zpěváčků Tupeský džbáneček. Vznik této přehlídky a její organizace je spojena s Mužským pěveckým sborem Tupešané. K dalším významným kulturním aktivitám v obci patří pravidelné módní přehlídky (Klub žen), plesy (Základní škola, Myslivecké sdružení), zábavné před-prázdninové odpoledne Hurá na prázdniny (Slovácký krůžek), vynášení moreny (dětský soubor Čutora), tématické výstavy (Tupeské parádnice), stavění máje organizované místními hasiči, Den dětí (místní skautský oddíl), Den matek,vyřezávání dýní, aj.

Obcí prochází Velkomoravská poutní cyklotrasa, regionální vinařská cyklotrasa. Nově je od roku 2011 otevřena cyklostezka – Tupesy -Velehrad – Poutní cesta bl. Jana Pavla II. Zajímavostí je rovněž naučná stezka keramiky, provázející návštěvníky kolem dílen keramiků.

Nejstaršími památkami v obci jsou Boží muka, socha sv.Jana Nepomuckého, kaple Navštívení P.Marie a dům drobného zemědělce a hrnčíře – příklad původní vesnické, hliněné stavby ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky

.

Kříž u lípy

Nachází se při bývalé polní cestě Tupesy-Boršice – nedaleko Křížných cest.

Nechal jej postavit Antonín Vávra v roce 1879 na rozhraní katastrů obce Tupesy a Buchlovice.

Dnešní chodník podél tohoto kříže je připomínkou významné polní cesty, která spojovala obec Tupesy s obcí Boršice. Do obvodu farnosti Boršice spadala do r. 1911 také obec Tupesy.

Boží muka v místní části „od Boršic“

Nově zrekonstruovaný dvouramenný kříž s nápisem na kameni : SUPREMAE MA IEST HONET GLOSS TRIADIS HOC MONVMEN TVM ERECTUM PROCV E: D.M.F. EX C. WELLE ANO 1677.

V překladu: Nejvyššímu majestátu ctihodné a slavné nejsvětější Trojice postaven tento památník péčí E: D.M.F. z konventu velehradského roku 1677

Nejstarší nemovitá památka dochovaná na území obce Tupesy. Barokní Boží muka je provedena z hrubozrnného křemičitého pískovce. Podle nápisu datován do r. 1677. Vrchol je tesán ve tvaru kříže bez korpusu Krista, střední část je zdobena nejstarším vyobrazením znaku obce Tupesy, tj. hroznem a vinařským nožem.

Kříž pod kaštany – za obcí směrem na Velehrad pod kaštany

Byl postaven v roce 1847 na konci vesnice při silnici na Velehrad. Lze říci, že tento kříž patří k nejvýznamnějším v obci, protože se v těchto místech konávalo poslední rozloučení se zesnulými občany, kteří byli převážení na hřbitov na Velehrad. Podle kronikáře obce se poslední rozloučení konalo v roce 1971.

Kříž v části obce Cihelna – u odbočky k podniku smaltovna

Postaven nákladem občanů v roce 1911. Byl postaven na konci tehdejší zástavby.

Kříž – v polní tratí Padělky – nad hřištěm

V roce 1926 byl nákladem manželů Marie a Konráda Králíkových postaven kříž s výraznými novogotickými prvky v polní trati Padělky.

Byl postaven na hranici velkého pozemku, na paměť koupě tohoto pozemku manželi Králíkovi. O pozemek mělo zájem více uchazečů, ale nový majitelé ostatní přeplatili.

Dnes je poblíž kříže na místě vyhlídkového bodu s krásným rozhledem na panorama Chřibů umístěno posezení. Vedle kříže vede zpevněná cyklotrasa Tupesy–Velehrad – Zlechov. Z cyklotrasy je nádherný výhled na panorama Chřibů i Bílých Karpat.

Kříž v polní trati Rákoš – (na „rákošní cestě“, která vede do lesa zvaného Rákos)

Kříž nechali postavit rodiče pana Jana Vávry z domu č.p. 39 v roce 1894, po jeho smrti.

Mládenec Jan Vávra – jako jediný mužský pokračovatel  významného selského rodu – zemřel mlád na cukrovku, jako svobodný. Kříž zde stojí na jeho památku „Ke cti a chvále Boží“ dodnes.

Pozemky tohoto movitého selského rodu rodiče pana Vávry věnovali z části obci.

Kříž „U krátkého potůčku“ – tzv. „Zelený kříž“

Kříž nechali na rozcestí cest do Břestku a na Chabaně postavit manželé Antonín a Aloisie Tománkovy v roce 1929. Podle pamětníků byl kříž postaven jako poděkování pana Tománka za šťastný návrat z ruského zajetí během I. světové války. Pan Tománek byl jedním z posledních, kteří se z této války vrátili domů.

Stavbu kříže, která nebyla jistě levná ani v tehdejší době, realizovali ačkoliv měli 10 dětí.

Kříž v polní trati Kaménky

Kříž byl postaven na paměť tragické události, která se stala v roce 1941. Tehdy pan Josef Tománek z usedlosti č.p.4 svážel obilí a právě v těchto místech, kde cesta vedla hlubokým úvozem byl stržen pod kola plně naloženého vozu a zahynul. Kříž nechali postavit v roce 1942 pozůstalí a občané Tupes. Ještě po mnoho dalších let bylo v ústním podání předáváno, že k neštěstí došlo v neděli v den pracovního klidu, kdy si hospodář i dobytek užívali po celo-týdenní práci zaslouženého a potřebného klidu. Datum události dodnes dosvědčuje nápis na kříži.

Kříž u kaple

Dle datace byl postaven v r. 1851. Původně stál uprostřed obce před dřevěnou zvonicí – v místě dnešního památníku obětem II. světové války. Byl postaven pravděpodobně nákladem tupeských hrnčířů a je někdy nazýván „hrnčířský“ kříž.

Na místě dřevěné zvonice byla v letech 1854-1857 postavena kaple „Navštívení P.Marie“ a kříž byl při výstavbě památníku padlých přemístěn ke kapli.

Kříž v místní části Souhrady– předzahrádka u Maňásků

Kříž v Souhradech byl v době svého vzniku – v roce 1847 – zvláště významný tím, že stál při frekventované polní cestě za okrajem obce, kterou projížděly všechny povozy a kolem kterého procházeli téměř všichni občané, kteří šli pracovat do polí, či vinohradů.

Místo pro stavbu věnoval pan Josef Pleva (dům číslo popisné 143) a byl postaven nákladme občanů.

V roce 1847, kdy byl tento kříž vystavěn, stál na konci obce. Dnes je obklopen cestami a rodinnými domky. V době jeho vzniku byl obklopen poli, vinohrady a sady.

Tvář krajiny se výrazně mění, ale tento a další kříže zde stojí z vděčnosti svých dárců a jako připomínka víry našich předků, díky které zde dnes stojíme i my.

Pomník obětem II. sv. války – u kaple 1946

Pomník obětem II války věnovali v roce 1946 občané Tupes z iniciativy tehdejší organizace Čsl- strany lidové.

Pomník připomíná oběť deseti Tupeckých občanů, kteří během války padli, nebo byli popraveni.

Pomník obětem I. sv. války – u školy

Postaven nákladem občanů a mládeže obce v roce 1920.

Občané Tupes bojovali zejména na ruské a italské frontě, řada z nich také jako legionáři.

V I. světové válce bojovalo 244 vojáků z Tupes. Padlo 33 tupeských občanů.

Socha Sv. Jana Nepomuckého – u mostu přes potok

Socha sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti.

Socha je osazena na kamenném podstavci krytém profilovanou římsou. Architektura podstavce je opracována sekáním, na přední straně je patrný letopočet 1735. Vlastní socha světce je znázorněna jako postava stojící v kontrapostu, třímající v rukou kříž s korpusem Krista, oděná almucí, rochetou a klerikou, s biretem na hlavě. Postava stojí na čtvercové základové desce. Původně byla kolem hlavy umístěna kovová (s největší pravděpodobností pozlacená) svatozář s pěti hvězdami. Povrch sochy je opatřen polychromní úpravou.

Vznik sochy bezpochyby souvisí s rozšířením úcty k tomuto světci v době barokní. Sochy a úcta k tomuto světci v mnoha zemích Evropy připomínají někdejší soustátí Svaté říše římské dodnes.

Kaple Navštívení Panny Marie

Základní kámen k nové kamenné kapli, která byla vystavěna na místě bývalé dřevěné zvonice byl položen v neděli 31.5.1851. Hlavním iniciátorem stavby byl tehdejší starosta pan Libor Ducháček. Kaple je postavena v novo-románském slohu z pískovcových bloků a byla dokončena v roce 1854.

Výzdobu kaple tvoří zejména původní oltář z roku 1853, nástěnný obraz Navštívení P. Marie, obraz sv. Václava a sv. Františka z Z Asii, křížová cesta a několik soch. Původní vnitřní malba bílé barvy bez doprovodných ozdob byla v roce 1937 nahrazena výraznou malbou s modrým stropem osázeným hvězdami. Nová – barevná – avšak jednodušší výmalba byla provedena v roce 1957 tupeským občanem p. Jaroslavem Hampalou. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2003 je interiér opět v jednoduché bílo – světle pískové kombinaci.

Se zasvěcením kaple se pojí také historie tradiční tupeské poutě, která připadala na 31. květen. Konávala se vždy v neděli před, nebo po dnu svátku, který byl blíž neděli. Poslední pouť se konala v roce 1967.

Ve věži kaple zní zvon z roku 1935, který byl ulit zvonařem p. R. Manouškem v Brně.

Kaple je ve vlastnictví obce.

Muzeum tupeské keramiky

Expozice muzea se nachází v objektu, který je původní památkou lidového stavitelství. Jde o nejstarší původní zachovaný dům v obci. Dům byl na počátku 80. let 20 st. zrekonstruován do podoby obydlí hrnčíře a vypovídá o způsobu práce a života na Slovácku na přelomu 19. a 20. století.

Poutavá multimediální expozice v muzeu keramiky zachycuje tradici výroby hrnčiny na území obce od doby velkomoravské. Rozsáhle se věnuje popisu výroby majoliky, jejíž vzestup se k regionu Slovácka váže příchodem novokřtěnců – zručných řemeslníků – v 16. století. V Tupesích zaznamenala výroba majolikové keramiky nebývalý rozmach počátkem 20. století. Expozice zachycuje také tradici, vývoj a proměny dekoru majoliky od historie do současnosti. Zvláště pak utváření charakteristického dekoru – tzv. tupeské růže, který ovlivnil dekorování keramiky v širokém okolí  na mnoho generací. V původní podobě a mnoha variantách je tento dekor používán dodnes. Expozice Muzea tupeské keramiky tak vzdává poctu starým mistrům keramikům, v jejichž odkazu pokračují dnes desítky keramiků a keramických dílen v širokém okolí.

Součástí objektu je keramická dílna se vzorkovou prodejnou a alternativní prostor pro kulturní akce a workshopy.

www.muzeumkeramiky.cz

Stezka keramiků

– její jednotlivá zastavení se nacházejí v různých částech obce a mají být připomenutím tradice výroby hrnčiny a majolikové keramiky. Každé zastavení je řezbářským originálem akademického sochaře Patrika Vlčka, který osobitým způsobem ztvárnil, za použití biblických motivů, jednotlivé fáze výroby keramiky a patrony keramiků. Některé ze zastavení jsou pak vyobrazením činností s výrobou keramiky přímo souvisejících, jako například „cesta na trh“. Stezka Vás provede místy, kde žily a pracovaly generace keramiků a zamíří také k vinohradům, kde slunce dává vzejít vinné révě. Zde si můžete odpočinout a pokochat se pohledem na siluety hradu Buchlova a kaple sv. Barbory. Poslední ze zastavení se nachází v krásném prostředí podhůří Chřibů, v lokalitě, kde se těžila keramická hlína.

Cyklostezka – poutní cesta bl.Jana Pavla II.

– cyklostezka byla zbudována v roce 2010. Prochází místy, kudy přijížděl na Velehrad papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky v roce 1990 a kudy každoročně putují, na vyhlášené poutní místo věrozvěstů Cyrila a Metoděje, tisíce poutníků. Délka trasy 2415m, šíře 3m, asfalto-betonový povrch.

Oldřich Vávra, leden 2013

Prameny a literatura:

  • Mikula F.: Dějiny obce Tupesy, Obecní úřad Tupesy, 1993
  • Mikula F: Z historie obce Tupesy II, Obecní úřad Tupesy, 2007
  • Mikula F: Z historie obce Tupesy III, Obecní úřad Tupesy, 2015

Rozhovory s pamětníky – pan Tománek Antonín, paní Králíková Marie, paní Vávrová Jarmila, Marečková Marie