Obnova původního tupeského kroje

Lajbl

Krátký kabátek z bílého sukna, zvaný na Dolňácku lajbl se nosíval obyčejně v chladnějším počasí a na Hradišťsku jej oblékali muži i ženy. Střihem se od sebe lajbly v různých obcích Uherskohradišťska prakticky nerůzní, drobné odchylky lze nalézt ve výzdobných prvcích – v látce kterou jsou vyložené manžety a klopy, v ozdobném lemování okrajů a kapsiček a v použitých knoflících.

Je mylné domnívat se, že i v rámci jedné lokality se nosily krojové součástky absolutně shodné a neodlišující se v detailech. Velký vliv na výzdobu, barevnost a konečnou podobu jednotlivých krojových součástí měli zejména krojoví krejčí, často limitovaní dostupným materiálem a nezřídka také přáním zákazníka. Kroj nikdy nebyl uniformou, a proto se každý v rámci lokálního povědomí a vkusu snažil o to, aby jeho oděv měl na sobě něco zvláštního, co by ho odlišovalo od ostatních.

Mužský lajbl ze sbírek Slováckého muzea v Uherském Hradišti, který sloužil jako vzor pro nově šité lajbly obce Tupesy a Mužského pěveckého sboru Tupešané, byl darován do Slováckého muzea v roce 1967. Pochází přímo z Tupes asi z 30. let 20. století. Je střižen, jak je u lajblů obvyklé v délce do pasu, se stojatým límečkem, ozdobně prošitým. Na obou stranách jsou našity malované tzv. porculánové knoflíky a na výložkách a manžetách je podšitý červeným suknem na okrajích střiženým do zoubků. Lemování švů kolem předních dílů a límce stojáčku je provedeno zelenou hedvábnou paspulkou. Na lajblech z této oblasti se objevuje také lemování bílé nebo modré, zelené však není tak neobvyklé, jak by se na první pohled zdálo. Vyskytuje se na řadě lajblů, které se nacházejí ve sbírkách Slováckého muzea.

Obnovený lajbl je tedy velmi zdařilou rekonstrukcí krojové součástky, která pochází nepochybně z Tupes. Měl zde v minulosti své místo a je dobrým příkladem pro ostatní obce ve snahách o obnovení a obohacení krojového fondu folklorních skupin a souborů či pěveckých sborů. Nepodřizuje se uniformitě, ale dává prostor jedinečnosti a rozmanitosti, kterou je kroj na Uhersohradišťsku a v okolí proslulý. Navrací se tak do obce to, co zde kdysi mělo své místo.

Mgr. Marta Kondrová,
etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti

Poznámka závěrem

V roce 2008 byly pořízeny Obecním úřadem Tupesy první 3 ks lajblů šité podle vzoru z depozita Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Tyto lajbly jsou v majetku obce a je možné je zapůjčit. V roce 2009 bylo pořízeno prvních 6 ks lajblů Mužským pěveckým sborem Tupešané o.s.. Všechny tyto lajbly budou mít svou ukázkovou premiéru při letošních Slováckých slavnostech vína v Uherském Hradišti. Srdečně zveme všechny příznivce folklóru, aby se přišli podívat na jeho jedinečnost a krásu.

 

Halena

Klvaňa už v roce 1918 píše, že halenu na Uherskohradišťsku nosili starší lidé. Tedy evidentně se dotrhávaly starší kusy a spolu s jejich nositeli tato krojová součástka na Uherskohradišťsku z běžného nošení zanikla.
Víme, že byla šitá z hrubé bělavé huně, rovného střihu, stejného jako jiné haleny na Slovácku, límec zvaný zde schlopec měla asi 40 cm široký a lemovaný paspulkou z červeného sukna. Nijak zvláště zdobená nebyla.
Nosila se přehozená přes ramena, neoblékala se tedy do rukávů, ale jen byla položena na ramenou a halila postavu (odtud název halena).
Ve sbírkách Slováckého muzea není zachována žádná z naší oblasti. Rekonstruoval lze podle fotografií, např. z Mařatic (viz publikace dr.Tarcalové)

Mgr. Marta Kondrová
etnografkou SLováckého muzea v Uh.Hradišti